FEATURE: Film o Johnu Scottovi přichází do Montrealu
John Scott (Photo by CBC.ca)
MONTREAL, QC. – „Je to téměř jako ve filmu, že!?“
To byla odpověď Johna Scotta, když mluvil v pondělí ráno s novináři v sportovním komplexu Bell v Brossardu po tréninku s týmem Montreal Canadiens.
Jedná se o skvěle nacvičenou frázi, kterou Scott často používal v rozhovorech během posledních pár měsíců, aby se zbavil novinářů, kteří za ním „putovali“ do St.John’s nebo malých městeček na severu státu New York jen proto, aby se na něho podívali. V novináři narvané šatně Montrealu větu vyslovil s úsměvem na tváři, následoval chichot. Nacvičená slova měli požadovaný efekt. Svou repliku doručil a Montrealská média se bavila.
Téměř jak ve filmu, vskutku. Nebo možná cirkus.
Nicméně jakkoliv se snažíte popsat scénu, nemá to nic společné s hokejem. A přece jsou zde „fanoušci“, kteří jsou zaslepení „apílem“ VELKÉHO zářivého objektu.
„Můj tatínek mi jednou řekl: ‘Mladý muži, není zlato všechno, co se blyští‘. Tak si ušetři mnoho bolesti.“ – Glitter Ain‘t Gold (Jumpin‘ For Nothing‘), Gary Clark Jr.
Pro skutečné hokejové fandy bylo v této sezóně mnoho bolesti, obrazně a s mnohými zraněními i doslovně. Co je více znepokojující jsou flagrantní chyby manažmentu této organizace. A i jak se sebevíce snaží, tyhle chyby nejsou vymazány pouze nějakým „standing ovation“ fanoušků v Bell Centre, kteří prahnou po příležitosti účastnit se nějaké extravaganzy.
Fanouškovská základna Canadiens, jednou považována za jednu z nejbystřejších v lize, ustoupila těm, na které udělá snadno dojem takové střílení triček z kanonu, kiss-kamera nebo usmívající se dvoumetrový rváč.
Slovo RVÁČ není zrovna lichotivé a sám Scott se od něho snažil distancovat. Teď je označován jako NHL All-Star, mentor v kabině nebo AHL specialista na přesilovky.
Tak jak ve filmu, každá z těchto charakteristik může obsahovat zrnko pravdy, ale značná svoboda v interpretaci nabrala dramatický směr. A zdá se, že tento umělý příběh je jediná věc, na které záleží nyní na konci hrozné sezóny. Ano. V minulosti tak hrdého týmu a „frančízy“.
„Upřímně, nikdo nemohl napsat scénář, že se stane tohle,“ řekl Scott agentuře AP na konci března.
Ukrytý, téměř jako kdyby nikdy neexistoval.
Takový je životopis Johna Scotta. Až do Ledna byl považován (a to z dobrého důvodu) za jednoho z hráčů s nejvíce špinavou hrou, který kdy hrál v NHL. Jeho „úspěchy“ jsou zaznamenány prostřednictvím trestních minut, nedovolených bránění a suspendací ze zápasů.
Byl nazván jako „predátor“, kterého účelem na ledě bylo „vyhledávat a zničit.“
Rána do hlavy ze slepého uhlu – Loui Erikkson, nečekaná rána do tváře Tima Jackmana a podněcovaní „konfliktu“ v útoku, když šel po Philu Kesselovi. Dané trio obětí není nějak moc sympatické pro fanoušky Canadiens, ale Scott není rozhodně žádným vzorem „občana“ tak jak je teď vykreslován. V listopadu 2013, obránce Habs Douglas Murray byl zcela zkrvaven kolem očí, když obraňoval Andreie Markova, po té co byl obránce sražený Scottem zezadu do branky.
„ Stejně jsme nikdy neměli rádi Murraye“, probleskne několika lidem v hlavě. Ale to je sotva argument, že?
Někteří fanoušci prohlašovali, že boxerská statečnost byla důvodem, proč Marc Bergevin zařadil Scotta do mladé skvadry v St.John’s. V soukromí se hráči IceCaps vysmívali faktu, že by potřebovali ochranku od největšího rváče NHL. „Dokážeme se o sebe postarat samy“. To byla reakce IceCaps hráčů.
Ukázalo se, že měli pravdu. Ve 27 zápasech s IceCaps zaznamenal Scott pouze 3 větší šarvátky. Jeho druhá přišla trochu pozdě, tedy až po té, co 4 hráči IceCaps již shodili rukavice na led. Před a po jeho příchodu se IceCaps o sebe dokázali postarat.
Ironicky, jediným hráčem, který se postavil na obranu svých spoluhráčů za každých okolností, byl Stefan Fournier. Byl převelen do Arizony ke Coyotes jako součást výměny za Johna Scotta. S příchodem Scotta jako vymahače IceCaps, PTO kontrakt Erica Neilsona byl terminován.
Nově vyražený miláček sportovního světa trávil více času zábavou reportérů než ochraňováním svých spoluhráčů během svého krátkého působení v IceCaps. Také neváhal „zradit“ své spoluhráče, když řekl reportérovi z New York Times: „ Oni chtějí obvykle jít ven a opít se. Chtějí zůstat venku celou noc. Já si chci dát několik piv a jít domů.“
Scott se vůbec neospravedlnil za své nezodpovědné komentáře. Snažil se vysvětlit, že to bylo „vytáhnuté z kontextu“, pouze špatně interpretované. Týmový hráč, veterán a mentor takovou chybu neudělá. Ale muž uchvácen novo nalezenou slávou celebrity ano.
„Žertoval jsem“, řekl Scott. Tak jak bylo žertem i jeho nominování do All-Star zápasu, myslím si. Výsměch fanoušků směrem k jedné z velkých tradic poháněn internetovou stránkou, která soutěžila o co nejvíce kliknutí.
Fanoušci byli tak ochotní ignorovat povrchní hráčský životopis (resumé), byli ochotní zahodit tradice, nadšeně oslavovat bitkám, mluvit s nenávistí o lize a její vedení. NHL muselo zahodit svou hrdost a naskočit na populistický vlak jménem John Scott. Trapné okamžiky Garyho Bettmana pouze přispěli k celkové zábavě.
Canadiens prohlašovali, že jsou jiní. Po absurdní výměně, kdy vyměnili Canadiens svého mladého hráče draftovaného v prvním kole, byl Scott převelen do St.John’s. Tak mu dali najevo, že za Montreal Canadiens neodehraje ani jeden zápas.
Ale zjevně jsou Habs flexibilní, co se týče chápání fráze: ‘moje slovo vždy platí‘. Mike McCarron o tom ví své. Dostal slib, že dohraje regulérní sezónu s týmem Canadiens. Vtipné na tom je, že ten samý manévrovací prostor není stejný, když se budeme bavit o záruce dané trenérovi Michelu Therrienovi, který vedl tým v jeho nejhorší sezóně ve své klubové historii.
Tak proč si Habs nestáli za svým slovem a povolali Scotta? Mělo to něco do činění s prázdnými místy v aréně a ponurou atmosférou v Bell Centre v poslední době? Nebo lidi z marketingu doufali v pozitivní zmínku v plánovaném bio snímku o Scottovi?
Protože dávat mu nálepky jako „ochránce“, „skvělý týmový hráč“, „hráč na úrovni“ – to jsou prostě nálepky, které nejsou vůbec na místě.
„Jsem kousek od kolapsu. Potřebujeme něco fakt dobré. Něco se tady děje. Něco je špatně. Utíká nám čas. Ale já stále čekám na něco.“ – Gary Clark Jr.
Hodnota samotného „povolání“ do NHL byla zde snížena. Přístup davu„Co se může stát“ nikdy nebyl takový v případě prospektů v případě jejich prvních šancí záři reflektorů nebo v případě prošedivělého AHL veterána, který ví, že má dny spočtené a jeho hvězda upadá. Nejhorší na tom je, že se nováček musel vrátit na farmu jen proto, aby uvolnil místo krátkodobé celebritě.
Ale tohle je realita frančízy, která se tak trochu vlastně ztratila. Frančíza, která dovolila, aby externí priority zasahovali do primárního cíle, a to bylo soutěžení o Stanley Cup. Frančíza, která bezohledně zacházela ze svojí budoucí hvězdou – ve prospěch shrábnutí „rychlých peněz“.
Není zde pochyb, že sport je proste show biznis. Svět zábavy. Ale když jdou hokejové principy stranou před zábavou, pomýšlet na Stanley Cup #25 se stává pouze snem, který se vzdaluje. Fanoušci, kteří sledovali svůj tým desetiletí se s veškerou vážností ptají: „ Dožiju se vůbec nějakého Stanley Cupu?“
Vyhrát Stanley Cup je náročné dokonce i pro ty kluby, které to berou hokej vážně.
„ Světlo je na konci tunelu. Nebo je to rychlík.“ – Gary Clark Jr.
Pro tuto chvíli, se Canadiens budou chlubit Johnem Scottem, All-Star MVP (Most Valuable Player – nejužitečnější hráč All-Star zápasů, pozn. překladatelky). Pouze za představení se v jeden večer v Bell Centre. Je to jako růž na praseti ze zpackané sezóny.
Na jaře zde v Montrealu nebude žádné playoffs. Stanley Cup je v nedohlednu. Ale můžete očekávat, že zmínka o klubu bude ve filmu, který má mít premiéru v roce 2018.
