Nejvyšší čas na změnu
Autor článku: Rick Stephens, Editor-in-Chief, All Habs Hockey Magazine (přeloženo do češtiny: Iveta Fojtíková)
MONTREAL, QC – Dejme si pauzu a nemluvme na chvíli o hokeji. Působím v oblasti vyššího vzdělávání, konkrétně v matematice. Dnes se chci s vámi podělit o příběh, který mi pověděl jeden rodič žáka střední školy.
University of Waterloo má jednu z nejlepších Fakult matematiky na kontinentu. Každé jaro se zde koná matematická soutěž pro nejlepší z nejlepších. Euklidova matematická soutěž je vysilující 2,5 hodiny trvající zkouška, která obsahuje extrémně těžké otázky. Vyhrát tuto soutěž, je extrémně prestižní záležitostí.
Tak. Byla zde jedna pokročilá školní třída, která si na začátku školního roku dala za cíl vyhrát tuto „největší“ soutěž. Třída byla vedena učitelem s průměrnými schopnostmi, ale byl oblíbený polovinou rodičů a především byl nejlepším „kámošem“ ředitele školy.
Třída měla skutečný „mezinárodní náboj“, nějak moc nesršela talentem, ale tato skupina dokázala skvěle spolupracovat v řešení problémů. Tato skupina ale měla eso v rukávu. Byl ním student, který samostatně dokázal potáhnout celý tým a tak jim pomoct vyhrát soutěž.
Do Euklidovy soutěže zbývalo 8 měsíců. Třída seriózně pracovala v rámci studijní skupiny a dělala cvičné testy, v kterých vedl jejich „hvězdný“ spolužák.
První výsledky byli takové, jak žádný z rodičů ani škola nikdy předtím neviděl/a. Když byl poptán učitel, jednoduše řekl, že prostě studenti postupují správným směrem. A nazval svého „hvězdného“ studenta „fenomenálním“.
Měla třída nakročeno k získání Euklidova ocenění? Příliš brzo konstatovat. Ale rodiče již začali plánovat oslavu. Co kdyby…..
Pak se ale něco stalo.
Hvězdný student zůstal mimo vyučování několik týdnů. Začal trpět migrénami. Kolik dnů vynechá? Jaký to bude mít dopad na třídu? A jaký to bude mít vliv na jejich šance uspět v soutěži?
Ředitel se snažil uklidnit situaci a řekl: „To co potřebuje je oddech a léčba. Bude to trvat tak dlouho, jak bude potřeba.“
Ředitel také vyjádřil důvěru v ostatní studenty.
„Uvidíme, co se v této skupině skrývá“, řekl ředitel. Věřím v náš charakter a každá třída v zemi prochází obdobími jako my – bez klíčových studentů. Není zde potřeba panikařit.“
Po krátké chvíli byla třída skutečně v pořádku.
Ale při prvním náznaku nezdaru, učitel začal panikařit. Začal měnit zasedací pořádek ve třídě. Dokonce poslal některé studenty z pokročilé třídy ven.
Silní studenti byli rozprášeni. Slabší studenti byli umístěni na klíčové pozice ve třídě. Chemie celé skupiny a „ten okamih“ byli prostě ztracené.
Podivným krokem bylo přivedení svého oblíbence do čela třídy. Učitel věnoval tomuto studentovi většinu času své výučby a dal mu k dispozici většinu studijního času. Nepatřil k nejtalentovanějším studentům. Popravdě, pravděpodobně patřil do „reparátní“ matematické třídy. Byl ale malý, rozkošný a tento student báječně vycházel s učitelem již několik let.
Poté co studijní skupinu vedl učitelův oblíbenec, negativní před-soutěžní výsledky se začaly ukazovat. Ne pomalu. Ale Drasticky.
Učitel zas pozměnil zasedací pořádek. Dokonce ředitel přijal do školy a do dané třídy několik studentů ze sousední školy.
Nic nepomáhalo.
Důvěra byla poškozena.
Učitel měl svůj systém. Učitel přislíbil, že neudělá žádné změny. Řekl, že jeho vyučovací metody fungovali na začátku roku. A plánoval je používat i nadále, dokud prostě nezaberou.
Následovali další testy. Další tristní selhání. A více tvrdohlavosti ze strany učitele.
Ve skutečnosti se jednalo o nejhorší výsledky této hrdé školy za posledních 76 let. Rodiče si vytrpěli již dost. Viděli, jak jednou slibní školní rok se rozplývá.
Začali mluvit veřejně.
Někteří kritizovali ředitele. Nějak se mu dařilo přivést studenty, kteří byli vhodní pro reparátní třídy. A jejich řady se ve skutečnosti docela plnili.
Jeho úspěch získat top studenty byl tristní.
Ale většina dusna a kritiky byla směrovaná na učitele pokročilé třídy. Záleželo mu vůbec na získání Euklidova ocenění? Bylo zcela jasné, že sestava třídy vůbec nebyla nejhorší za posledních 76 let. Byl tím správným kantorem, který měl dostat se svých talentovaných svěřenců to nejlepší co v nich je?
Jak je možné, že jako profesionální učitel neznal více vzdělávacích technik, kromě teda proměn zasedacího pořádku ve třídě?
Tlak se stupňoval a tak ředitel svolal schůzku s rodiči v školní tělocvičně.
Hromadili se otázky na nekompetentnost učitele a jeho metod, avšak ředitel nepřipouštěl, že by učitel měl opustit svou pozici. Ředitel vyzval nespokojené rodiče, aby cílily své pichlavé komentáře spíše na něho samotného. „Je to na mně,“, řekl.
Malé riziko říct to takhle. Ředitel právě dostal od školní rady 7-leté prodloužení svého kontraktu. Z dlouhodobého pohledu byl v bezpečí a tak „protáhl“ plášť imunity i na učitele, který byl jeho kamarádem.
Bylo nejasné, jestli vůbec učitel a ředitel měli někdy nějaké rozepře. V zákulisí se šeptalo, že v minulosti společně sdíleli „zákopy“ jako věrní kamarádi (totální vzájemná důvěra obou, pozn. překladatelky).
Podporovatelé aplaudovali odvaze ředitele vůbec zvolat schůzku. Falešná odpovědnost – to byla reakce většiny rodičů. Nevyžadovalo to žádnou odvahu od ředitele udělat takové prohlášení, když neměl co ztratit.
Rodičům se připomnělo, že práce ředitele je skutečně, ale fakt skutečně náročná. Nebyl schopen najít žádné studenty, kteří by mohli pomoci třídě. Ředitel ale ukázal rodičům své telefonní účty jako důkaz své snahy.
Rodiče sedící v zadní části tělocvičny se ušklíbli. To jeho „Já se skutečně hodně snažím“, nepomůže jejich dětem, když přijede čas vysvědčení.
Byl tady zde jeden žák s ryzím talentem. Učitel ho moc v lásce neměl. Nebylo mu dovoleno účastnit se výuky v studijné skupině, dokonce mu nedovolil psát ani cvičné testy. Rodiče doufali ve výměnu, která by „přinesla“ nějakého studenta, který by mohl pomoct této pokročilé třídě. Někdo, koho by učitel s úzkými preferencemi akceptoval. Místo toho ředitel zařídil výměnu, která přivedla do týmu několik žáků vhodných pro slabší reparátní třídu.
Někteří to nazývali „vtipem“. Nejhorší bylo, že se škola v matematické komunitě stala terčem pro smích.
Další zklamání. Když se dotazovalo na důvody, ředitel řekl, že důvody jsou super, super tajné. „Povedlo se mi dohodnout výměnu, kterou jsem musel udělat a mám důvod, proč vám nemůžu říct, proč jsem tak udělal.“
Kdyby bizarní výměna nebyla již zpochybňována, tohle vysvětlení to tedy zcela zpečetilo.
Dokonce i nejhorlivější podporovatelé ředitele sebou cukli, když se ředitel zúčastnil tréninkového testu v říjnu. Pro utlumení šoku z neradostných výsledků třídy, ředitel řekl, že studenti si nezaslouží předčasné známky.
Jako kdyby toho nebylo pro rodiče dost, ředitel do toho oznámil, že daný hvězdný žák bude chybět ještě další měsíc. Migrény pokračovaly. „Není mi znám datum jeho návratu, ale myslím, že to nebude dřív než za tři týdny. Možná to bude i měsíc. Doba léčení není známa“, řekl ředitel.
Povzdech. Rodiče byli sklíčení.
Třída stagnovala. Učitel odmítal užití jakýchkoli nových metod. Ředitel byl označen, jako málo akční. Byla jeho popularita a bezstarostnost prostě založena pouze na jeho elegantních oblecích a dobrém humoru?
Přeju si, aby tento příběh měl dobrý konec. Přeju si, abych vám mohl říct, že onen hvězdný hráč se vrátil včas a pomohl své třídě.
Přeju si, aby byl učitel vyhozen a nahrazen někým, komu by záleželo dostat ze svých žáků to nejlepší.
Přeju si, aby si ředitel vážil/cenil úspěchů svých studentů více nežli pouta se starým přítelem.
Přeju si, aby školní rada vedla organizaci, která by byla založena na meritokracii a ne na politické korektnosti.
A nakonec, upřímně si želám, aby rodiče povstali a požádali o nápravu, protože škola nezaznamenala úspěch tak moc dlouho. A to byla škola, která byla v minulosti pionýrem v oblasti vzdělávání.
Do té doby, nebudou žádná další Euklidova ocenění, rodiče, studenti a absolventi se budou muset uspokojit pohledem na zaprášené staré prapory ze slavných časů vystavených ve školní skleněné vitríně.
